Kvetou lípy velkolisté
Lípa velkolistá rozkvétá jako první ze všech druhů lip, jaké můžeme v Praze uvidět. Včelím dělnicím se v této době hojnosti potravy vytvářejí po stranách zadečku šupinky včelího vosku, ze kterých včely následně staví celé voskové plásty. Ty potom slouží nejen na tvorbu a uskladnění medu, ale především do nich včelí matka klade vajíčka a z těch se líhnou včelí larvičky a tak se vyvíjí další generace včel.
Kaple Nejsvětější Trojice (v Praze 6 v ulici Nad Komornickou) má před vchodem mohutné lípy velkolisté (na fotografii jsou vlevo), vzadu jsou vysazené lípy srdčité (na fotografii jsou vpravo) .
Dokud lidi neznali elektrické žárovky, tak byl včelí vosk na výrobu svíček velmi ceněný, býval mnohem dražší než včelí med. Včelí vosk totiž příjemně voní. Proto všude tam, kam chodíval do kostela některý zámecký pán, hořely při bohoslužbách svíce ze včelího vosku. V chudších farnostech ale mívali včelího vosku málo, tam si museli poradit nějak jinak. Levnější možnosti svícení existovaly, třeba horníci v dolech používali na svícení jiné oleje a tuky - jenže tenkrát měli lidi k dispozici na svícení jen takové suroviny, které nepříjemně zapáchaly. (Kvalitní řepka s olejem bez zápachu byla vyšlechtěná teprve před pár desetiletími.)
Tady sbírá nektar z květů lípy dělnice poddruhu včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), je to poddruh včely medonosné. V České republice se jedná o nejrozšířenější poddruh včely.
Marie Terezie vydala v roce 1775 Včelařský patent (ten mimo jiné osvobozoval včelaře od daní a roboty), založila také včelařskou školu. Potom za Josefa II bylo včelařské vzdělávání i součástí výuky v kněžských seminářích. Jako upomínka na tohle dávné období nám do dnešních dnů zůstala pestrá druhová skladba včelařských dřevin kolem kostelů a na mnoha hřbitovech. Pro českou přírodu je z toho nejdůležitější druh lípa velkolistá.
Hana Kříženecká
