Žahalka žlutá

Vzhledem ke svojí délce až 22 mm a nápadnému černožlutému zbarvení je nepřehlédnutelná. Uprostřed léta teď vídám žahalky docela často, létají hlavně na bělotrny a na máčky ladní. Dospělé žahalky potřebují nektar z květů jako svůj zdroj energie. Jejich larvy se ale vyvíjejí na živočišné potravě.

A proč se jmenují žahalky? Protože jejich samičky mají žihadlo (samečkové blanokřídlých žihadlo nemají). 

Samičky žahalek žlutých vyhledávají v zemi jako potravu pro svoje potomstvo larvy větších druhů brouků zlatohlávků. Prohrabávají se k nim s pomocí silně otrněných předních nohou. Hostitelskou larvu pak trvale ochromí žihadlem. Potom v blízkosti larvy (někdy hlouběji v zemi) vybudují prostornou komůrku, a do té kořist zatáhnou. Pak na zadeček kořisti vyklade samička žahalky svoje vajíčko, následně matka žahalka komůrku opustí a přístupovou chodbu zahrabe. 

Vývoj mladé žahalky z vajíčka je rychlý, obvykle larvy žahalek dorostou během dvou týdnů a zhotoví si pevný hnědý kokon, ve kterém přezimují ve stadiu předkukly až do jara příštího roku.

P.S.

Vzácně jsem u nás v PP Baba v Praze 6 fotografovala také menší druh - žahalku šestiskvrnnou (Scolia sexmaculata). Její larvy se vyvíjejí na larvách menších brouků chroustků. A na jižní Moravě se někdy objevuje (zejména kolem prodejních stánků se sladkými limonádami) veliká žahalka obrovská (Megascolia maculata). Její potomstvo se vyvíjí na larvách brouků nosorožíků kapucínků. Brouci nosorožíci jsou docela hojní třeba i v pražské Stromovce, jenže létají v noci a proto je nevídáme. Žahalka obrovská u nás v Čechách zatím asi není.

Hana Kříženecká